sv. Rafael Kalinowski

Něco málo o moc ne známém světci-bosí karmelitán sv. Rafael Kalinowski

občanské jméno: Jozef Kalinowski
datum narození: 1. září 1835 ve Vilne, Litva
datum úmrtí: 15. listopad 1907 ve Wadowicích, Polsko
blahořečení: 22. června 1983,  Jan Pavel II.
svatořečení: 17. listopad 1991,  Jan Pavel II.

připomínka sv.Rafaela Kalinowského,OCD 19.11

Pocházel z Litvy, narodil se 1.9. 1835 ve Vilně a při sv. křtu dostal jméno Josef. Rodiče vychovávali Josefa od útlého dětství ke zbožnosti a šlechetnosti. V roce 1851 odmaturoval a pokračoval ve studiu na vyšší zemědělské škole v Horách-Horkách u Orszy. Protože v Polsku byla ruskou vládou zakázána vysokoškolská studia, využil jediné možnosti na petrohradské univerzitě, kde vystudoval vojenské inženýrství. V Petrohradě se pak r. 1856 stal poručíkem u ženistů v carské armádě. Po dvou letech dostal za úkol řídit společnost pro výstavbu železnice Kursk-Kyjev-Odesa. Ve 25ti letech byl přeložen do vojenské pevnosti.

I v prostředí vojenského a světského života si stále udržoval vědomí svého křesťanského povolání, v němž je na předním místě láska k bližním. Ač se někdy cítil bezradný, držel se správného směru podle vnitřního kompasu, směřujícího k pravé lásce.

Na žádost svých rodáků se r. 1863 účastnil spolupráce při polském tzv. "lednovém" povstání proti caru Alexandru II., ač předvídal jeho špatný konec. Vojenských závazků u ruské armády byl zproštěn údajně ze zdravotních důvodů. S úmyslem pomoci svým rodákům, nastoupil do úřadu ministra národní obrany. Povstání na Litvě vedl s podmínkou, že se nebude podílet na vynášení rozsudků smrti a účastnit jakékoli popravy. Při krvavém potlačení povstání byl prý v březnu zrazen. K jeho uvěznění carskou armádou, s následným vojenským soudem, došlo 25.5. 1864. Rozsudek zněl: smrt oběšením. Byl mu však změněn na 10 let nucených prací na Sibiři. Sebou, na cestu dlouhou 8000 km, nesl si evangelium, Následování Krista a kříž. Prvních 9 měsíců prožil v etapním vězení na ostrově Usolé. Pracoval s okovy na nohou poblíž Bajkalského jezera.

Volný čas věnoval modlitbě, četbě a studiu. Domů napsal: "Svět mi může všechno vzít, ale vždy mi ještě zůstane jedna pro něj nepřístupná skrýš: modlitba. Do ní je možné ve formě naděje shrnout minulost, přítomnost a budoucnost."

V jiném listě napsal: "Kromě modlitby nemám nic, co bych mohl obětovat Pánu Bohu: mohu ji považovat za svůj jediný dar. Postit se nemohu, almužny není z čeho dávat, k práci chybí síly. Zůstává mi pouze trpět a modlit se. Větší poklady jsem však nikdy neměl a ani nechci."

Býval viděn na kolenou mezi spícími odsouzenci. Obrňoval se vírou a s její pomocí velkodušně konal milosrdné skutky. Ošetřoval nemocné, tišil neklidné a vyučoval mladé trestance. Dělal i hospodářského správce mezi vězni. Na ostrově Usolé začal konat duchovní cvičení podle sv. Ignáce z Lyoly, za pomoci knihy od Luise Molocké. Z další knihy se dozvěděl o řádu karmelitánů, o který se začal více zajímat a uvažoval, jaký vliv by mohl mít na pravoslavné věřící, za které se často modlil.

Díky amnestii v roce 1868 byl osvobozen od nucených prací, ale trest vyhnanství zůstal v platnosti. Působil tedy v Irkutsku, kde byl nedostatek odborníků. Věnoval se zvláště výuce a mravní výchově mládeže. Pomáhal, rovněž deportovanému místnímu faráři o. Kryštofu Szwernickému. Připravoval děti k 1.sv. přijímání.

Josef ve 42 letech vstoupil k bosým karmelitánům v Grazu (Štýrský Hradec v Rakousku) a 26.11.1877 tam složil řeholní sliby s přijetím jména Rafael od sv. Josefa. Teologická studia pak začal v Czerné u Krakova a 15.1. 1882 byl od kard. Dunajevského vysvěcen na kněze. Následně se stal v Czerné představeným kláštera. Byl dbalý obzvlášť na skutky lásky a zachovávání řehole. Získal si všeobecnou důvěru a obdiv. Byl velmi vyhledávaným zpovědníkem a hodně času strávil ve zpovědnici. V roce 1884 zreorganizoval krakovský klášter sester a téhož roku založil nový klášter v Przemyšlu.

Otec Rafael byl ryzím knězem, který s krajní obětavostí žil své poslání. I když nebyl výmluvným kazatelem, budil obdiv svým vystupováním, přiváděl k pokání i mnohé prostitutky a šířil úctu a lásku ke škapulíři.

Roku 1899 byl jmenován vizitátorem a provinčním vikářem pro polské kláštery v Haliči. Oživil ducha reformy sv. Terezie a dbal o rozvoj těchto klášterů. Snažil se též získávat nová povolání, avšak usiloval více o jejich kvalitu než o počet. Byl označen za obnovitele řádu v Polsku.

Za pomoci dalších osob vydal Rafael od sv. Josefa na začátku století čtyři svazky Kronik klášterů bosých karmelitek v Polsku, na Litvě a na Ukrajině. S pomocí terciářek rozšířil v Polsku další spisy: Dějiny Duše od Terezičky, Život francouzského generála Louise Gastona de Sonis (karmelitánského terciáře, + r. 1887) i knihu Heřmana Cohena, pianisty obráceného ze židovství na katolickou víru, který jako karmelitán přijal řeholní jméno Augustin Maria od Nejsv. Svátosti.

Přes svoji aktivitu vynikal jako muž modlitby a spolubratři ho proto nazvali "chodící modlitbou". V roce 1904, z rozhodnutí představených, začal psát svůj životopis. Nucené práce a horlivá činnost na poli lásky se podepsaly na jeho zdraví. Po velkém vyčerpání sil na konci roku 1906 těžce onemocněl. V polovině listopadu následujícího roku ve Wadowicích nemoci podlehl. Pohřben byl v Czerné.

Papež Jan Pavel II. tohoto světce blahořečil 22.6. 1983 na krakovských Bloňských pláních a kanonizoval 17.11. 1991 v Římě.

text převzat z:

http://catholica.cz/?id=4840
http://www.ocds.sk/karmel/saints/sv118.htm

foto:realmagick.com